B&E

11. Dvě položky na vrcholku mého seznamu věcí, které jsem nikdy nechtěl udělat

 

Sam začal ostatní seskupovat do formace, zatímco jsem byl stále na zemi. Embry a Quil mi stáli po boku, čekajíc než se seberu a zaujmu svoje místo.

Mohl jsem cítit nutkání, potřebu, dostat se na nohy a vést je.

Embry mi tiše kňučel do ucha. Nechtěl na ty slova myslet, obavajíc se, že by mě znovu mohl dostat do Samovy pozornosti. Cítil jsem jeho nevyslovenou prosbu, abych se postavil, abych to překonal to.

Smečkou pohltila úzkost. Nedokázali jsme si představit, že z toho dneska večer všichni vyvázneme živí. Kterého bratra ztratíme? Která mysl nás na vždy opustí? Které truchlící rodiny budeme ráno utěšovat?

Moje mysl začala spolupracovat s jejich, myslet souhlasně, jak nás ten strach ovládal. Automaticky sem se zvedl ze země a vytřásl si z kožichu kousky hlíny.

Embry a Quil zafuněli úlevou a Quil se dotknul čenichm strany toho mého.

Jejich mysli byly naplněny naší výzvou, naším přiřazením. Společně jsme vzpomínali na noci, kdy jsme sledovali Cullenovi trénující pro boj s novorozenými. Emmett Cullen byl nejsilnější, ale Jasper by mohl být větší problém. Pohyboval se jako blesk – mocně, rychle a smrtelně. Kolik století zkušeností měl? Dost, aby se od něj ostatní Cullenovi nechali poučovat.

Vezmu si hlavu, jestli chceš radši slabiny, nabídl Quil. V jeho mysli bylo více vzrušení než ve většině ostatních. Když tu noc Quil pozoroval Jasperovi pokyny, umíral touhou vyzkoušet svoje schopnosti proti upírovým. Pro něj tohle bude soutěž. Přestože věděl, že v sázce byl jeho život. Paul se na to díval podobně, stejně tak jako děcka, která nikdy nebyla v bitvě, Collin a Brady. Seth by na tom byl pravděpodobně stejně – kdyby protivníci nebyli jeho přátelé.

Jaku? šťouchnul do mě Quil. Jak chceš postupovat?

Jenom jsem zakroutil hlavou. Nedokázal jsem se soustředit – nutkání následovat rozkazy pro mě bylo jako bych byl maňáskem a ve svalech jsem měl zachycené struny na ovládání. Jedna noha vpřed a za ní druhá.

Seth se vlekl za Collinem a Bradym – Leah u nich převzala velení. Ignorovala Setha zatímco plánovala s ostatními, a já si všiml, že by ho z tohoto boje raději vynechala. V jejích citech k mladšímu bratrovy byl náznak mateřství. Přála si, aby ho Sam poslal domů. Seth si pochybností Leah nevšiml – byl sešněrován stejnými loutkovými strunami jako já.

Možná kdybys přestal vzdorovat…, zašeptal Embry.

Jenom se soustřeď na svoji úlohu. Ti největší. Můžeme je sejmout. Patří nám! povzbuzoval spíš sebe Quil – jak se elán přihlásil ke slovu před velkým zápasem.

Mohl jsem vidět, jak jednoduché by to bylo – nemyslet na nic jiného než na svoji úlohu. Nebylo těžké představit si útok na Jaspera a Emmetta. Už dřív jsme k tomu měli blízko. Přemýšlel jsem o nich jako o nepřátelích velmi dlouho. Mohl jsem to teď udělat znovu.

Musel jsem prostě jenom zapomenout, že ochraňovali stejnou věc, kterou bych měl ochraňovat i já. Musel jsem zapomenout na důvod, proč bych mohl chtít, aby vyhráli…

Jaku, varoval mě Embry. Soustřeď se.

Moje nohy se loudavě pohybovaly vpřed, posunujíc se proti směru, na který mě táhly struny.

Nemá cenu s tím bojovat, zašeptal znovu Embry.

Měl pravdu. Nemohl jsem vzdorovat tomu, co Sam chtěl, když to myslel vážně. A to myslel. Evidentně.

Byl tu dobrý důvod pro autoritu Alphy. Dokonce ani smečka tak velká jako ta naše, by nebyla moc silné bez vůdce. Museli jsme se pohybovat společně, myslet společně, abychom byli úsměšní. A každé tělo musí mít hlavu.

Takže co když se teď Sam mýlil? Nikdo s tím nemohl nic udělat. Nikdo nemohl odporovat jeho rozhodnutí.

Téměř.

A tady to bylo – myslel jsem, že nikdy, nikdy to nebudu chtít. Ale teď, s nohama svázanýma strunami, jsem si s úlevou rozpoznal výjimku – víc než jen s úlevou, s prudkou, nelítostnou radostí.

Nikdo nemohl odporovat rozhodnutím Alphy – až na mě.

Ničím jsem si to nezasloužil. Ale byly tady věci, které jsem mě měl v krvi už od narození, věci, které jsem si nenárokoval.

Nikdy jsem nechtěl vést smečku. A nechtěl jsem to dělat ani teď. Nechtěl jsem na svých ramenech nést zodpovědnost za naše osudy. Sam byl v tomhle lepší, než já bych kdy mohl být.

Ale dneska se mýlil.

A já se nenarodil, abych před ním padal na kolena.

Neviditelná pouta spadla z mého těla ve chvíli, kdy jsem přijal právo, které jsem vlastnil už od narození.

Cítil jsem, jak se to ve mně obojí hromadí, svoboda i ta divná, prázdná moc. Prázdná, protože síla Alphy pocházela z jeho smečky, a já žádnou smečku neměl. Na chvíli mě ohromila samota.

Od teď jsem nebyl členem smečky.

Ale byl jsem přímý a silný, když jsem kráčel k Samovy, plánujícímu s Paulem a Jaredem. Otočil se za zvukem mých kroků a jeho černé oči se zúžily.

Ne, řekl jsem mu znovu.

Okamžitě to zaslechl, slyšel tu volbu, kterou jsem učinil, podle hlasu Alpha v mým myšlenkách.

Uskočil zpět o půl metru se šokovaným vyštěknutím.

Jacobe? Co jsi to udělal?

Nebudu tě poslouchat, Same. Ne v něčem tak špatném.

Ohromeně na mě zíral. Ty by jsi… Ty by jsi si zvolil svoje nepřátele na místo své rodiny?

Oni nejsou – zatřásl jsem hlavou, pročisťujíc ji – oni nejsou naši nepřátelé. Nikdy nebyli. Dokud jsem opravdu nepřemýšlel o jejich zničení, neviděl jsem to.

Tohle není o nich, zavrčel na mě. Tohle je o Belle. Nikdy pro tebe nebyla ta pravá, nikdy si tě nevybrala, ale ty pro ni pokračuješ v pustošení svého života!

Byla to tvrdá slova, ale o to víc pravdivá. Zhluboka jsem se nadechl.

Možná máš pravdu. Ale ty kvůli ní vedeš smečku do záhuby, Same. Nezáleží na tom, kolik z nich dneska večer přežije, vždycky budou mít na svých rukou krev.

Musíme ochránit naše rodinu!

Vím, pro co ses rozhodl, Same. Ale nerozhoduješ za mě, už ne.

Jacobe – nemůžeš se otočit zády ke smlouvě.

Slyšel jsem dvojité zbarvení jeho Alpha příkazů, ale tentokrát byly naprosto beztížný. Už na mě víc neúčinkoval. Sevřel čelist, snažíc se přinutit mě reagovat na jeho slova.

Upřeně jsem mu hleděl do rozzuřených očí. Syn Ephraima Blacka se nenarodil, aby následoval syna Leviho Uleya.

Tohle je ono, Jacobe Blacku? Vycenil na mě zuby. Paul a Jared vrčeli a ježili se po jeho boku. Dokonce i když mě dokážeš porazit, smečka tě nikdy nebude poslouchat!

Trhnul jsem sebou, překvapen kňučením vycházejícím mi z hrdla.

Porazit tě? Nebudu s tebou bojovat, Same.

Tak jaký je tvůj plán? Neustoupím stranou, abys mohl ochraňovat upírského zplozence na úkor smlouvy.

Neříkám ti, abys ustoupil.

Jestli jim přikazuješ, aby tě následovali –

Nikdy bych nikomu nevzal jeho svobodnou vůli.

Mával ocasem tam a zpátky, jakoby se zalekl odsuzování v mých slovech. Potom postoupil o krok v před, takže jsme se skoro dotýkali špičkami tlap, jeho vyceněné zuby sotva palec od mých. Do té chvíle jsem nezpozorovat, že už jsem byl vyšší než on.

Nemůže tu být víc než jeden Alpha. Smečka si vybrala mě. Chceš nás dneska večer roztrhat na kusy? Vrhneš se na svoje bratry? Nebo ukončíš tohle šílenství a připojíš se opět k nám? Každé jeho slovo bylo prosyceno rozkazy, ale na mě nijak nepůsobily. Krev Alphy kolovala nezředěná v mých žilách.

Mohl jsem vidět, proč ve smečce nikdy nebyl víc něž jeden Alpha. Moje tělo odpovídalo na výzvu. Cítil jsem, jak ve mě moje instinkty hájit svoje požadavky rostly. Primitivní jádro mého vlčího já se napínalo k boji o vládu.

Plně jsem se soustředil na ovládnutí toho popudu. Nespadnu do nesmyslného, zhoubného zápasu se Samem. I přestože jsem mu odporoval, stále to byl můj bratr.

Pro tuhle smečku je tu jen jeden Alpha. Nepopírám to ani o to nechci zápasit. Prostě jsem si vybral jít svojí vlastní cestou.

Takže teď patříš k sabatu, Jacobe?

Trhnul jsem sebou.

Já nevím, Same. Ale vím tohle –

Když pocítil váhu Alphy v mém hlase, prohnula se mu záda. Zasáhlo ho to víc, než kdy on ovlivňoval mě. Protože já jsem se narodil, abych ho vedl.

Budu stát mezi tebou a Culleny. Nebudu jen přichlížet, zatímco smečka bude zabíjet nevinné – bylo obtížné použít to slovo na upíry, ale byla to pravda – lidi. Smečka má na víc než na tohle. Veď je správným směrem, Same.

Otočil jsem se k němu zády a soubor vytí se vznesl do vzduchu okolo mě.

Vyrazil jsem pryč od poprasku, který jsem způsobil. Neměl jsem moc času. Přinejmenším Leah by mě dokázala předběhnout, ale já měl zase rychlejší start.

Vytí s přibývající vzdáleností bledlo a já se uklidnil, když ten zvuk stále trhal ticho noci. Ještě po mě nešli.

Musel jsem varovat Cullenovi než se smečka vzpamatuje a zastaví mě. Pokud by je Cullenovi očekávali, možná by to dalo Samovy důvod rozmyslet si to dřív, než by bylo pozdě. Běžel jsem přímo k bílému domu který jsem stále nenáviděl, nechávajíc svůj domov za sebou. Domov, kam už jsem více nepatřil. Otočil jsem se k němu zády.

Dnešek začal jako všechny ostatní dny. Strávil jsem ho doma po návratu z hlídky, ve společnosti deštivého východu sluce, snídaní s Billy a Rachel, zkaženou televizí a hašteřením s Paulem… Jak se všechno mohlo přeměnit se v něco tak neskutečného? Jak se všechno tak posralo a zamotalo, že jsem byl teď tady, úplně sám, nežádoucí Alpha, odříznutý od svých bratrů, vybírající si místo nich upíry?

Zvuk, kterého jsem se bál, přerušil moje zmatené myšlenky – byly to tlumené dopady velkých tlap na půdu, honící mě. Pokračoval jsem dál, proplétajíc se černým lesem. Musel jsem se jen dostat dostatečně blízko, aby Edward mohl slyšet to varování v mé hlavě. Leah by mě sama nedokázala zastavit.

A pak jsem zachytil náladu myšlenek za mnou. Žádný hněv, nadšení. Žádné honění… následování.

Vypadl jsem z tempa. Byl jsem ochromený na dva kroky, než se to opět srovnalo.

Zpomal. Nemám tak dlouhé nohy jako ty.

SETHE! Co si sakra myslíš, že DĚLÁŠ? JDI DOMŮ!

Neodpověděl, ale mohl jsem cítit jeho vzrušení, jak se držel stále za mnou. Mohl jsem vidět skrz jeho oči, tak jako on mohl vidět skrz ty moje. Noční krajina pro mě byla deprimující – plná zoufalství. Pro něj byla plná naděje.

Nedělám si srandu, Sethe! Tohle není místo pro tebe. Vypadni odsud.

Žlutohnědý vlk zafuněl. Jsem s tebou, Jacobe. Myslím si, že máš pravdu. A nebudu stát za Samem, když –

 Ale jo, ty do pekla budeš stát za Samem! Odnes svůj chlupatej zadek zpátky do La Push a dělej, co ti Sam řekne, abys dělal.

Ne.

Padej, Sethe!

To je rozkaz, Jacobe?

Jeho otázka mě zaskočila. Smykem jsem zastavil, až moje nehty vydřely brázdy do bahna.

Nepřikazuju nikomu, aby cokoli dělal. Jen ti říkám, co už stejně víš.

Posadil se vedle mě. Já ti řeknu, co vím – vím, že tu je strašlivé ticho. Nevšiml sis?

Zamrkal jsem. Nervózně jsem mrskal ocasem, jak jsem si uvědomoval, co myslel svými slovy. Nebylo to ticho v obvyklém smyslu slova. Vzduch stále naplňovalo vytí, daleko na západě.

Nemění se zpátky, řekl Seth.

To jsem věděl taky. Smečka teď musela být v pohotovosti. Budou používat spojení myslí, aby viděli, že jsou všechny strany čisté. Ale nemohl jsem slyšet, co si myslí. Mohl jsem slyšet jen Setha. Nikoho jiného.

Dívají se na nás jako na oddělenou smečku, která s nimi není spojená. Ha! Hádám, že předtím se to nestalo, takže to naši otci nevěděli. Protože předtím nebyl důvod rozdělit smečku. Nikdy nebylo dost vlků na dvě. Wow. Je tu opravdu ticho. Tak nějak děsivě. Ale svým způsobem i příjemně, nemyslíš? Vsadím se, že to bylo lehčí, jako tohle, pro Ephraima, Quila a Leviho. Nebylo tam tolik žvástů, když byli jen tři. Nebo dva.

Zmlkni, Sethe.

Ano, pane.

Přestaň s tím! Nejsou tu dvě smečky. Je tu jenom JEDNA smečka a pak já. To je všechno. Takže ty teď můžeš jít zase domů.

Když tu nejsou dvě smečky, tak proč se teda můžeme slyšet navzájem, ale s ostatníma ne? Myslím, že když ses otočil k Samovi zády, bylo to docela významné gesto. Změna. A když jsem tě následoval pryč, myslím, že to bylo podstatné taky.

Máš pravdu, připustil jsem. Ale co se mohlo změnit, může se změnit zase nazpátek.

Zvedl se a začal klusat na východ. Není čas se o tom teď dohadovat. Měli bychom se pořád pohybovat, předtím než Sam…

O téhle části měl opět pravdu. Nebyl čas na tuhle hádku. Znovu jsem se rozběhl. Seth mi zůstal za patami, držíc tradiční místo Druhého po mém pravém boku.

Můžu běžet jinde, pomyslel si. Nenásledoval jsem tě, protože bych se hnal za povýšením.

Běž si, kde chceš. Pro mě to nic nemění.

Nebyl tu žádný zvuk pronásledování, ale my oba jsme zrychlili ve stejnou chvíli. Začínal jsem mít trochu obavy. Když jsem nemohl nahlédnout do mysli smečky, bylo tohle mnohem těžší. Neměl jsem žádný další způsob upozornění na útok než Cullenovi.

Budeme chodit hlídkovat, navrhl Seth.

A co uděláme, pokud nás smečka vyzve? Moje oči se zúžily. Zaútočíme na naše bratry? Tvoji sestru.

Ne – spustíme alarm a ustoupíme.

Dobrá odpověď. Ale co potom? Nemyslím si…

Já vím, souhlasil, teď méně sebejistý. Nemyslím si, že s nimi můžu bojovat. Ale oni nebudou o nic šťastnější z představy napadnout nás, než jsme my z napadení jich. Možná je to dost, aby je to zastavilo. Plus, je jich teď jenom osm.

Přestaň být tak… Zabralo mi minutu vybrat to správné slovo. Optimistický. Leze mi to na nervy.

Bez problému. Chceš, abych byl skleslý a bez naděje, nebo prostě držel hubu?

Prostě drž hubu.

To dokážu.

Vážně? Nevypadá to tak.

Konečně byl zticha. 

Potom jsme přeběhli přes cestu a pohybovali se skrz les, který obklopoval dům Cullenových. Mohl mě už Edward slyšet?

Možná bysme měli myslet na něco jako, „Přicházíme v míru.“

Do toho.

Edwarde? Zavolal to jméno pokusně. Edwarde, jsi tam? Fajn, teď se cítím trochu hloupě.

Taky tak zníš.

Myslíš, že nás může slyšet?

Teď jsme od nich byly vzdáleni sotva míli. Myslím, že jo. Hej, Edwarde. Jestli mě slyšíš – vylez ven, pijavice. Máte problém.

Máme problém, opravil mě Seth.

Potom jsme se dostali skrz stromy na velkou paseku. Dům byl temný, ale ne prázdný. Edward stál na verandě mezi Emmettem a Jasperem. Ve slabém světle byli sněhově bílí.

„Jacobe? Sethe? Co se děje?“

Zpomalil jsem a ustoupil o několik kroků zpět. Ten pach byl skrz tenhle nos tak ostrý, že jsem se cítil, jakoby mě spaloval zevnitř. Seth tiše kňučel, váhající, a pak se vrátil zpátky za mě.

Jako odpověď na Edwardovu otázku jsem nechal svojí myslí přeběhnout konfrontaci se Samem. Seth myslel se mnou, zaplňujíc mezery, ukazujíc situaci z jiného úhlu pohledu. Zastavili jsem se, když jsme se dostali k té části o „opovržení,“ protože Edward zuřivě syčel a seskočil z verandy.

„Chtějí zabít Bellu?“ zavrčel zpříma.

Emmett a Jasper, neslyšící první část konverzace, vzali jeho otázku jako sdělení. V mžiku stáli vedle něj, zuby vyceněné, jak se pohybovali k nám.

Hej! Pomyslel si Seth, ustupujíc zpět.

„Eme, Jazzi – ne oni! Ti ostatní. Smečka přichází.“

Emmett a Jasper se zastavili; Emmett se otočil k Edwardovi, zatímco Jasper z nás nespouštěl oči.

„Jakej je jejich problém?“ dožadoval se odpovědi Emmett.

„Stejný jako ten můj,“ zasyčel Edward. „Ale mají svůj vlastní plán, jak to zvládnout. Sežeň ostatní. Zavolej Carlisle! Musí se s Esme okamžitě vrátit zpátky.“

Neklidně jsem zakňučel. Byly odděleni.

„Nejsou daleko,“ řekl Edward tím stejně mrtvým hlasem jako předtím. 

Půjdu se rozhlédnout kolem, řekl Seth. Vezmu si západní okruh.

„Hrozí ti něco, Sethe?“ zeptal se Edward.

Vyměnili jsme si se Sethem rychlí pohled.

To si nemyslím, pomysleli jsme společně. A potom jsem dodal. Ale možná bych měl jít já. Jen pro případ…

Je míň pravděpodobný, že by vyzvali mě, poukázal na fakta Seth. Jsem pro ně jen děcko.

I pro mě jsi jen děcko, smrade.

Padám odsud. Ty se potřebuješ sladit s Culleny.

Otočil se a vystřelil do temnoty. Nechystal jsem se mu rozkazovat, takže jsem ho nechal jít.

Edward a já jsme stáli tváří v tvář na potemnělé louce. Mohl jsem slyšet Emmetta mumlajícího do jeho telefonu. Jasper ostražitě pozoroval místo, kde Seth zmizel do lesa. Vzápětí se na verandě objevila Alice a po tom. co na mě dlouho znepokojeně hleděla, dotančila k Jasperovu boku. Odhadoval jsem, že Rosalie byla vevnitř s Bellou. Stále ji ochraňovala – od nesprávného nebezpečí.

„Tohle není poprvé, co ti dlužím svoji vděčnost, Jacobe,“ zašeptal Edward. „Nikdy bych po tobě tohle nežádal.“

Myslel jsem na to, o co mě dneska už prosil. Když přišlo na Bellu, neexistovaly hranice, které by nepřekročil. Ale jo, žádal.

Popřemýšlel o tom a potom kývnul. „Musím připustit, že máš nejspíš pravdu.“

Hlasitě jsem si povzdechl. No, tohle není poprvé, co jsem to neudělal pro tebe.

„Správně,“ zamumlal.

Omlouvám se, že jsem dneska nijak nepomohl. Říkal jsem ti že mě nebude poslouchat.

„Já vím. Nikdy jsem skutečně nevěřil, že ano. Ale…“

Musel jsi to zkusit. Chápu. Už je na tom líp?

Jeho oči a hlas byly najednou prázdné. „Hůře,“ vydechl.

Nechtěl jsem ty slova nechat vsáknout se. Byl jsem vděčný, když Alice promluvila.

„Jakobe, vadilo by ti přeměnit se?“ zeptala se. „Chci vědět, o co jde.“

Zakroutil jsem hlavou ve stejnou chvíli, jako Edward odpověděl.

„Potřebuje zůstat ve spojení se Sethem.“

„Dobře, mohl by jsi potom ty být tak laskaví a povědět mi, co se děje?“

Vysvětlil jí to v krátkých, suchých větách. „Smečka si myslí, že se Bella stala problémem. Předvídají potenciální nebezpečí od… od toho, co nosí. Cítí, že je jejich povinností odstranit to nebezpečí. Jacob a Seth odešli od smečky, aby nás varovali. Zbytek plánuje dnes večer zaútočit.“

Alice zasyčela. Emmett a Jasper po sobě střelili pohledem a potom oči obrátili k lesu.

Nikdo tady není, hlásil Seth. Na západní straně je klid.

Možná to obchází.

Proběhnu to okolo.

„Carlisle a Esme jsou na cestě,“ sdělil nám Emmett. „Dvacet minut, maximálně.“

„Měli bychom promyslet obrané postavení,“ navrhl Jasper.

Edward přikývl. „Pojďme dovnitř.“

Poběžím okruh se Sethem. Jestli se dostanu příliš daleko, abys slyšel moje myšlenky, poslouchej moje vytí.

„Budu.“

Couvali zpátky do domu a očima kmitali po celé louce. Ještě než se dostali dovnitř, otočil jsem se a rozběhl se přímo na západ.

Pořád jsem nic nenašel, řekl mi Seth.

Vezmu si půlku kruhu. Hýbej se rychle – nechceme, aby dostali šanci proplížit se mezi námi.

Seth ještě zrychlil.

Běželi jsme mlčky a minuty plynuly. Naslouchal jsem zvukům kolem něj – kontrolujíc pro jistotu jeho úsudek.

Hej – něco se rychle blíží! Upozornil mě po patnácti minutách ticha.

Už jdu!

Zůstaň, kde jsi – nemyslím si, že je to smečka. Zní to jinak.

Sethe-

Ale vítr k němu přivál přibližující se zápach a já ho přečetl z jeho mysli.

Upír. Vsadil bych na Carlisleho.

Sethe, stáhni se. Mohl by to být někdo jiný.

Ne, jsou to oni. Rozpoznávám ten pach. Vydrž, přeměním se, abych jim to mohl vysvětlit.

Sethe, nemyslím si-

Ale byl pryč.

Úzkostlivě jsem běžel podél západní hranice. Nebylo by to jednoduše úžasné, kdybych se o Setha nedokázal postarat ani po jednu pitomou noc? Co když se mu při mém dozoru něco stane? Leah by ze mě udělala fašírku.

Alespoň to to děcko zkrátilo. Nebyly to ještě ani dvě minuty, když jsem ho znovu ucítil v hlavě.

Jo, Carlisle a Esme. Kámo, byli překvapení, že mě vidí! Teď už budou pravděpodobně vevnitř. Carlisle říkal, že děkuje.

Je to dobrej chlap.

Jo. To je jeden z důvodů, proč s tímhle vším máme pravdu.

V to doufám.

Proč jsi tak skleslej, Jaku? Vsadil bych se, že Sam dneska smečku nepřivede. Nespustí sebevražednou misi.

Povzdechl jsem si. Stejně nevypadalo, že by na tom záleželo.

Oh. Tohle není vůbec o Samovi, že?

Udělal jsem otočku na konci mého území. Na místě, kde se Seth otočil naposledy, jsem zachytil jeho pach. Nenechávali jsme žádné mezery.

Myslíš si, že Bella stejně umře, zašeptal Seth.

Jo, myslím.

Chudák Edward. Musí z toho bláznit.

Doslova.

Edwardovo jméno vyneslo ostatní vřící vzpomínky na povrch. Seth je z úžasem pozoroval.

A potom zavyl. Oh, chlape! V žádném případě! To jsi neudělal! To je taková hovadina, Jacobe! A ty to víš! Nemůžu uvěřit, že jsi mu slíbil, že ho zabiješ. Co to je? Musíš mu říct ne.

 Okamžitě zmlkni, idiote! Budou si myslet, že smečka přichází.

Ups! Ihned přerušil svoje vytí.

Otočil jsem se a začal klusat k domu. Tohle už nedělej, Sethe. Vem si na chvilku celej kruh.

Seth zuřil, ale já ho ignoroval.

Planej poplach, planej poplach, myslel jsem si, když jsem běžel blíž k nim. Omlouvám se. Seth je madej, často zapomíná. Nikdo neútočí. Planej poplach.

Když jsem se dostal na louku, mohl jsem vidět Edwarda zírajícího ven z tmavého okna. Běžel jsem blíž, čekajíc na ujištění, že dostal moji správu.

Nic tady venku není – jasný?

Krátce přikývl.

Tohle by bylo o moc jednodušší, kdyby naše komunikace nebyla jen jednosměrná. Ale potom jsem byl opět docela rád, že jsem nebyl v jeho hlavě.

Ohlédl se přes rameno zpátky do domu a já viděl, jak sebou trhnul. Pokynul mi k odchodu, aniž by se znovu podíval mým směrem, a potom mi zmizel z výhledu.

Co se děje?

Jako bych měl dostat odpověď.

Seděl jsem na louce naprosto nehybně a poslouchal. S těmahle ušima jsem mohl zaslechnout skoro i Sethovi tiché kroky, na míle daleko v lese. Bylo snadné slyšet každý zvuk uvnitř potemnělého domu.

„Byl to planý poplach,“ vysvětloval Edward jeho mrtvým hlasem, pouze opakující, co jsem mu řekl. „Seth byl rozrušený něčím jiným a zapomněl, že nasloucháme signálu. Je velmi mladý.“

„Bomba, batolata hlídající pevnost,“ zabručel hluboký hlas. Předpokládal jsem, že to byl Emmett.

„Prokázali nám dneska večer obrovskou službu, Emmette,“ poukázal na skutečnost Carlisle. „Obrovskou osobní oběť.“

„Jasně, já vím. Jsem prostě žárlivý. Přál bych si být tam venku.“

„Seth si nemyslí, že Sam teď zaútočí,“ řekl Edward mechanicky. „Ne když jsme byli varování a chybějí mu dva členové smečky.“

„Co si myslí Jacob?“ zajímal se Carlisle.

„Není tak optimistický.“

Nikdo nepromluvil. Byl tam jen tlumený, odkapávající zvuk, který jsem nemohl rozpoznat. Slyšel jsem jejich tiché dýchání – a dokázal jsem oddělit Bellu od ostatních. Její bylo výrazné, namáhavé. Bylo přerušované a ve zvláštním rytmu. Mohl jsem slyšet její srdce. Zdálo se… tak rychlé. Srovnal jsem ho se svým vlastním tepem, ale nebyl jsem si jistý, jestli to mělo nějaký smysl. V téhle podobě to nebylo stejné, jako když jsem byl normální.

„Nesahej na ni! Probudíš ji,“ zašeptala Rosalie.

Někdo si povzdechnul.

„Rosalie,“ zamumlal Carlisle.

„Nezačínej si se mnou, Carlisle. Nechali jsme tě udělat to po tvém, ale to je všechno, co ti dovolíme.“

Vypadalo to, jakoby teď Rosalie i Bella obě mluvily v množném čísle. Jakoby tvořily svoji vlastní smečku.

Tiše jsem se přibližoval před dům. Každý krok mě dostával o trochu blíž. Potemnělá okna byla jako televize běžící v nějaké nudné čekárně – bylo nemožné z ní na dlouho odtrhnout oči.

Několik dalších minut, několik dalších kroků a můj kožich se otíral o verandu.

Mohl jsem vidět skrz okna – vidět vrcholy stěn a strop, nerozsvícený lustr visící z něj. Byl jsem dost vysoký, takže všechno, co bych musel udělat, bylo jenom trochu natáhnout krk… a možná jednu tlapu položit na okraj verandy…

Nakukoval jsem do velké, otevřené místnosti s očekáváním, že spatřím něco velice podobného situaci dneska odpoledne. Ale změnilo se to tak moc, že jsem nejdřív byl zmatený. A potom jsem si myslel, že jsem se díval do jiné místnosti.

Skleněná stěna byla pryč – teď vypadala spíš jako z kovu. Nábytek byl všechen odtáhnutý stranou, s Bellou stočenou do klubíčka na úzké posteli ve středu otevřeného prostoru. Ne na normální posteli – té s žebřinami jako v nemocnici. Také jako v nemocnici byly monitory připojené k jejímu tělu, trubičky přilepené na její kůži. Světla na monitorech zářila, ale pracovala dokonale nehlučně. Ten odkapávající zvuk pocházel z kapačky zavedené ho Belliny ruky – nějaká tekutina, hustá a bílá, ne průhledná jak bylo zvykem.

Ve svém neklidném spánku se nepatrně zakuckala a oba, Edward i Rosalie, se přesunuli a skláněli se nad ní. Její tělo sebou škublo a ona zakňučela. Rosalie pohladila Bellu po čele. Edwardovo tělo znehybnělo – byl zády ke mně, ale jeho výraz musel být něco k vidění, protože Emmett se dostal mezi ně ještě než jsem stačil mrknout. Zvedl ruku k Edwardovi.

„Ne dneska večer, Edwarde. Máme jiné věci, o které bychom se měli obávat.“

Edward se od něho otočil a opět vypadal, jakoby ho upalovali zaživa. Jeho oči se na vteřinu setkaly s mými, a potom jsem klesnul zpět na všechny čtyři.

Běžel jsem zpátky do tmavého lesa, běžíc se připojit k Sethovi, běžíc pryč od toho, co bylo za mnou.

Hůře. Ano, byla na tom hůř.